“Mám za sebou závod, který se dá těžko popsat, těžko vysvětlit a těžko přenést pocity lidem, kteří nějaký podobný nikdy nezažili. Spousta protichůdných pocitů, kdy jste vyčerpaní tak, že vám mozek vypíná i ty nejzákladnější funkce a začněte sami se sebou mluvit anglicky a finsky. Přesto pokračujete dál a dál, i když l vás neustále sráží na kolena, když probořujete po pás do sněhu. Pocity, kdy vás někdo zavře do mrazáku a pustí na vás naplno větrák. Předtím vás zleje ledovou vodou a nechá vás tam zavřené 3 hodiny. Zároveň však cítíte nepopsatelný pocit štěstí, na jehož konci máte lehké omrzliny prstech obou rukou. 3 dny nato máte problém sundat si ponožky nebo psát zprávy na mobilu. Ihned po závodě se snažíte, za asistence kamarádů z Finska, že sebe co nejdříve strhat mokré věci zmrzlé na kost a svou momentální tvrdostí připomínající bizarní brnění. Přes 2 hodiny sedíte zabalení v suchých věcech z ovčí vlny, zimní péřovce a dopujete se jedním kafem za druhým. Začínáte propadat panice. Celí se třesete zimou, jako by vám zrovna diagnostikovali Parkinsonovu nemoc, rty vám zmodraly jako by jste právě snědli kýble borůvek. Je vám na zvracení. Když se snažíte zvednout od stolu, motá se vám hlava. Přesto jste uvnitř šťastní, skutečně ryze šťastní. Jen vy víte, že tím, co jste udělali, jste si navždy vysloužili obdiv a respekt všech, kteří tento závod prožili s vámi. Stejný obdiv a respekt cítím já k nim! Přesně to je totiž Winter Warrior Finland!! Nebyl to můj nejlepší výkon, zato můžu hrdě říct, že to byl můj nejkrásnější závod v životě ” – Zdenda